na Blog.cz

Bourgogne vs. Bordeaux bylo téma degustace pořádané ve čtvrtek 20. září v malé degustační místnosti společnosti Dominec a spol. v Radlické ulici na pražském Smíchově.

- Old wine is good wine...

- Yes, but expensive wine is good wine also...

- Yes, but the older the wine is, the gooder it is!

Letos jsem sice byl poprvé v Tenutě San Guido a ochutnával Sassicaiu, byl jsem poprvé i v Chateau Corton a ochutnával Corton Grand Cru, ale můj letošní nejúžasnější objev je zbrusu nová prodejna WINE DEPOT v Jesenici u Prahy, a myslím že do vánoc už ho nic nepřekoná.

Dnes je ten slavný den, kdy Slavia roztančí strahovský stadion :-) a já si k tomu otevřu nějaké pěkné víno, třeba právě Montagny od Bertheneta.

Vína pana Bertheneta jsem objevil čirou náhodou. V létě 2006 jsem v Burgundsku zajel do Maranges (slibuju, že o téhle oblasti ještě tady bude řeč) a na náměstí v Cheilly objevil malou vinotéku s mnoha poklady. Jedním z nich bylo Montagny Premier Cru 2003 Cuvée od Bertheneta, s medailí z Maconu. Koupil jsem šest kousků a doma litoval, že jsem nekoupil víc. Jemné elegantní Chardonnay připomínalo trochu bohatší a mnohonásobně dražší vína z Cote-de-Beaune a stálo neuvěřitelných 10 €! Letos v květnu jsem se tedy už cíleně vydal do Montagny, jednak za vínem Montagny Chateau du Cray, které jsem tu už vzpomínal, jednak k Berthenetům.

Zatracené léto, které trvá už od února, pravil pan Sklenička… nebojte, nezbláznil jsem se a obvykle si ho taky užívám. Jen letošní prodloužené léto mi zkyslo, když jsem vytáhl ze sklepa burgundské bílé Saint-Aubin Premier Cru 2002, které jsem si přivezl z první vino-turistické výpravy do Burgund na jaře 2005. Našel jsem v něm vyšší obsah kyselin spolu s jakousi agresivní kompotovou chutí a pomyslel si, že se víno nějak vzdálilo od chuti, kterou si pamatuju.

Pan Sklenička byl v úterý i ve středu v lese a je to jisté: rostou!

Smolil jsem včera večer nový příspěvek, obrazovka svítila, ale inspirace nepřicházela. Probudil jsem se čelem o stůl a prázdná lahev s rámusem poskakovala po podlaze. Inspirace se nedostavila, ale na svítící obrazovce monitoru se ukláněl panáček. Klikal jsem na něj, ale z monitoru jsem ho nevyhnal. Nepředstavil se, mluvit neumí, ale píše mi na obrazovku vzkazy, a že chce taky psát sem do mého blogu. Nenechá se vyhnat, a mně už nápady vyschly, možná to tak bude lepší, když ho nechám psát místo sebe.

Vypadá jako sklenička se svatozáří, tak mu říkám Skleničko, zatím, než mě napadne něco lepšího.

Vábení PFF bylo nad moje síly, jednak jsem se těšil na mlsání, ale taky jsem trochu podlehl snobskému pocitu, že na PFF musím, protože jinak jako bych nebyl. Mohlo mě varovat, že největší reklamu PFF dělali ti, kteří se snažili všechno sníst ještě před otevřením nebo dr. Jižní Cvach s posměšnými fotkami vyjedených talířů. První varovné znamení jsem zaregistroval cestou autobusem z naší vesničky do Prahy, když jsem zjistil, že mám sice k foťáku 2 paměťové karty, ale žádnou baterii.

napsal jsem asi před rokem na jednom fanouškovsko-vinařském serveru podtitulek textu srovnávajícího podmínky návštěvy vinařství u nás a ve Francii. Přiznávám se k hříchu marnivosti, chtěl jsem tehdy provokativním titulkem lacině přivábit pozornost moravských patriotů a zvýšit si počet čtenářů. Ten slogan se tradoval v osmdesátých letech mezi námi, co jsme sjížděli moravské vesnické i oblastní Výstavy vína… jen jsme neměli možnost si ověřit jeho platnost v éře výjezdních doložek a valutových příslibů.

O Pouilly-Fumé říká Stevensonova Encyklopedie vína: "Je to nejvýznamnější víno Sauvignon blanc na světě." Dost na to, abych se těšil, i na to, abych byl potom odměněn překvapením, pil jsem ho totiž poprvé.