na Blog.cz

Vermentino je pro mě láska na první pohled. Objevil jsem ho o první dovolené v Itálii, to bylo asi v roce 2003. Po dvou desítkách let zhusta prokládaných moravskými košty jsem měl dojem, že už znám (skoro) všechno. Pak mě žena vylákala na dovolenou do Itálie a já s úžasem zjistil, že tam mají desítky neznámých rév s tak neuvěřitelnými názvy jako Vermentino, Vernaccia nebo Verdicchio, abych vzal jen ty od V. První Vermentino jem koupil v supermercato COOP v toskánské Vadě, bylo od sardinského podniku Sella e Mosca a dostalo mě. Stálo mezi 5 a 6 €, líbila se mi ta příznačná svěžest a vyrušovala mě silná minerálnost, furt jsem se nemohl rozhodnout, jestli mi to vadí nebo jestli se mi to líbí. Nicméně za pár dnů jsem si koupil další lahev, a když jsem o dovolené rok poté našel v místní sámošce totéž Vermentino di Sardegna, jen o rok mladší, nadšeně jsem si ho koupil.

Na úvodní fotce z květnového výletu do Burgundska je výhled od stolu, kde se podávaly snídaně - je to na samém kraji vesnice Puligny-Montrachet, s výhledem na vísku Meursault. Tak se mi to zasociovalo s příspěvkem o lahvi Meursaultu… potkal jsem tam několik zajímavých lidí, mimo jiné kanadský párek na dovolené, který mě potěšil svými nářky na to, jak jsou francouzská vína v Kanadě a USA předražená.

Občas se setkávám s nevrlou reakcí, když popisuju zkušenosti s nákupem vína od moravských vinařů. Nejvíc naše patrioty naštve srovnání zkušeností z nákupů vína na Moravě a ve Francii nebo v Itálii. Tam to totiž všechno funguje jaksi samozřejmě a hladce. V únoru mě vítr zavál asi deset kilometrů na jih od Mikulova do Poysdorfu a já zůstal ohromen: ono to tam už všechno funguje!