Včera jsem snídal doma v pět ráno. Bylo ošklivo, tak jsem to natahoval. Na svačinu jsem měl Norimberk, k obědu Mylhůzy. Ještě u Rozvadova se mi chtělo udělat účko, počasí se škaredilo. Na německých rovinách se to rozfoukalo a u Weinsbergu (čtyřistapadesátý kilometr počítáno od Skleničkové Lhoty) vylezlo slunce. Už po několikáté jsem za Weinsbergem odolal nutkání strhnout volant doprava, sjet z dálnice a v nejbližším Deutschdorfu zjistit, jakáže vína rostou na té úžasné stolové hoře hned u dálnice? Ale ještě určitě párkrát pojedu kolem... ještě jednou to vydržím, ale jestli jste tam už někdo byli, uvítám jakékoli komentáře.

Největší přínos svatomartinské cesty z konce minulého týdne: nový recept! Už jsem se ve čtvrtek po poledni v Čejkovicích zvedal a loučil, že musím popojet dál, když můj hostitel yaxi řekl trochu vyčítavě, že myslel, že ještě chvíli zůstanu, že chtěl něco uvařit. Vrtěl jsem hlavou, že ne, že už musím jet dál, a yaxi dodal, že chtěl udělat játra s datlema. Demonstrativně jsem zahodil bundu i brašnu a vrátil se za stůl. Yaxi je povoláním kuchař a jak ho znám, nejvíc ho nebaví vaření, ale hledání kombinací jídla s vínem. Takže ode mě žádnou pomoc nechtěl, ale protože jsem tušil zajímavost, vydal jsem se okounět do kuchyně.

Vloni jsem vítal Svatého Martina na slunečném Staromáku, letos na vlhkém sychravém nádvoří čejkovického zámku. Za stovku vstupného se nalévala vína asi patnácti čejkovických vinařství, ale ochutnávka pod plátěnou stříškou deštníků v takovém počasí byla jako za trest, nic jsem si víno neužil.

Pšššš - nikomu to neříkejte. Ale je to jistý, mám to potvrzené z nejlepších zdrojů. Letos bude zase svatomartinské. A bude ho spousta. Chcete plnou nádrž?

Není nad dobře vyzrálý Pinot! Koupil jsem v květnu 2007 u výrobce, jedinou lahev jaksi navíc ke dvanácti lahvím Premier Cru, které jsem tady opěvoval už dříve. Nejspíš proto, že mi víno chutnalo, ale vsadil jsem na výraznější a papírově vyšší Premier Cru. Chateau Mipont stálo asi 9 Euro, tehdejším kurzem asi 225 korun.

Včera jsem psal o vědeckém objevu vyvracejícím zažitou představu o tom, že réva vinná za jistých podmínek dosáhne svými kořeny do desetimetrové hloubky a dokáže z této hloubky pumpovat do rostliny a do hroznů minerální látky. (Pro jistotu dodávám, že vědci nezpochybnili to, že dokáže takto pumpovat vodu.) V následné diskusi jsme došli k tomu, že je mi to vlastně fuk. V některých vínech nacházíme chuťové vjemy, které vznešeně popisujeme jako mineralitu, ale nic moc se na tom nezmění, jestli se teď dozvíme, že ta mineralita nepochází z minerálních látek v geologickém podloží vinice. Asi jako v barikované šardonce hlásíme vanilku a citrusy, přestože víme, že monsieur Vigneron do té bečky žádnou vanilku nenamlel a citrón nevymačkal.

Dr. Vino informoval 28. října o zprávě, kterou přednesl Alex Maltman na výroční koferenci Americké geologické společnosti. Zpráva se zabývá víny v Oregonu a ve zkratce říká, že tak často zmiňované spojení mezi geologickým složením vinice a chuťovým projevem vína je z vědeckého hlediska nemožné. Jakékoli spojení mezi tím označuje za romantický mýtus a tvrdí, že ať chutnáte ve víně jakoukoli mineralitu, není to chuť minerálů z vinice.

Sklenička končí - přichází pan Šálek. Je to tak, začal jsem nový život. Dost bylo Skleničky. Končím s vínem, přecházím na čaj. S citrónem, polosladký, kabinetní. Litry čaje. Nebarikovaného! Příští týden na tomto místě najdete video z největší středoevropské pěstírny čaje a ukážeme si, jak hustota výsadby a stáří keřů ovlivňují chuť čaje! Podlehl jsem viróze. A čaji. Takže dnes žádné vážné téma nedám, už jen pár poznámek, které možná přijdou vhod těm, kteří se nudí doma s paralenem a čajem.

Včera večer jsem se příjemně nudil s lahví Meursaultu 2006. Párkrát do roka, když druhý den nemusím vstávat do práce, si vezmu knížku a s nějakým báječným vínem zkouším, jak si žije druhá polovina lidstva. Meursault 2006 se už probouzí, před půlrokem jsem ho pil s návštěvou, a byl marný, zavřený jako lančmít v konzervě. Teď už rozkvétá a slibuje veselé vánoce. Kupoval jsem ho tři kartony, tak jsem si večer užil s blahobytným přesvědčením, že ho ještě pár lahví mám. Na Jižním svahu byla před půlrokem zajímavá anketa: Kolik lahví od jednoho vína (nejraději) kupujete? Vzpomínal jsem na to, jaké to bylo, když jsem bojácně nakupoval vína po jedné - dvou lahvích a napadalo mě k tomu několik komentářů...

Kdo uteče, ten vyhraje! Podle počasí odhaduju, že se příští týden budou sbírat hrozny na ledové víno. Sám zatím neutíkám, jen odnáším fotky z letošní italské dovolené do fotolabu k vytištění. Obvykle jsem to dělával až v lednu, abych čelil depresi z nedostatku slunečního svitu. Kdybych se na blogu odmlčel, nejspíš mě zlákal Last Minute zájezd do teplých krajin.

Potenciální předseda vlády, Bůh nás ochraňuj!, křtil novou knihu. Na den přesně rok po křtu té předchozí, a tentokrát žádný z jeho přátel nikoho nezastřelil. To musela být zábava. Úplně jako sobotní fotbal: vyhráli jsme, ale nikdo to neoslavuje.