na Blog.cz

Nedávno jsem tady psal o ročníku 2004, že je to čistě odrůdové víno "z oblíbené portugalské odrůdy Antao Vaz" a vyráběné jen v nejlepších ročnících (2004,5 a 9). A než se týden sešel s týdnem, už tu mám nový ročník 2009. Opět dar od dovozce, který navíc v předchozích slepých komunitních Bedýnkách správně určil všech šest vín. Od takového člověka je radost dostat darem víno :o)

Po týdnu s alsaskými bílými jsem si udělal radost tím, že jsem si otevřel jedno červené. Toskánské Sangiovese z roku 2007 mě zase postavilo na nohy. Z přemíry bílých vín mě už večer bolely zuby. Ani náhodou si nechci těsně před uzávěrkou alsaských bedýnek stěžovat na bílá vína, ale měl jsem jich (najednou) otevřených přes dvacet a ještě teď jich mám v chladničce aspoň pět nedopitých. Tak dlouho a soustředěně jsem se snad ještě žádnému regionu nevěnoval. Změna je život, za pár dní se k Alsasku rád vrátím, osvěžený a s novou chutí.

Darem od dovozce, otevřel jsem si ho pozdě večer jen na uklidnění, jako oddech, a překvapilo. Není to žádná oddechová četba, žádný Rodokaps, naopak víno vyžaduje soustředění.

Už jednou jsem se na blogu přiznal, že jsem do Hunawihru zabloudil téměř omylem. Ve skutečnosti jsem jel do vinařství Trimbach v sousedním Ribeauvillé, ale dojel jsem tam v sobotu ráno - a jako všechny velké podniky, Trimbachovi měli v sobotu zavřeno. Zašel jsem do vinařství na náměstí a prošel ribóvilskou hlavní třídu s čerstvě otevřenými slinosbíhavými (výpůjčka od konkurence!) pekárnami a cukrárnami. V Zelenině na hlavní třídě jsem narazil na to, co jsem hledal, Riesling Clos-Ste. Hune od Trimbachů. 90 Euro. Koupili byste si víno za 90 Euro v Zelenině mezi bramborama, cibulí a okurkama? Já tedy ne, k vínu za 90 Euro patří ochutnávka a špetka luxusu, trochu drbání pod bradou a masírování zad, naslepo a s frontou u pokladny nebrat! Ale doptal jsem se aspoň na to, že vinice Rosacker, ze které pochází ten slavný ryzlink za 90 éček, neleží v Ribeauvillé, ale v Hunawihru.

V neděli brzo odpoledne proběhlo druhé kolo zkoumání hunawihrských vín (všechna dnes zmiňovaná vína pocházejí z družstva Cave de Hunawihr). K zavínění jsem použil zbytky dvou základních ryzlinků z prvního kola. Jestli některá odrůda v prvním kole zaostala za očekáváním, byl to právě ryzlink. Takže jsem začal přechutnáním medajlového ryzlinku 2010, který měl medovou vůni, slušnou kyselinu, ale chybělo mu vzrušení - prostě nadšení vypadá jinak.

Nakonec jsme se v pátek u nás na zahradě sešli jen čtyři, ale už v polovině degustace jsem měl povznášející pocit úspěchu. Obavy z možné nevyrovnanosti ročníků alsaských bílých vín vzaly za své už při třetí zkoumané odrůdě, pro sebe jsem měl hned jasno, že tahle vína jsou k jarnímu a letnímu vysedávání na zahradě to pravé!

Dubnová vzdělávací degustace ve vinotéce Strade del Vino v Záhřebské se konala v úterý 24. dubna a byla věnovaná Barolu Cannubi z vinařství Borgogno. Ochutnávalo se sedm vín od ročníku 2006 až do 1971.

S Komunitníma Bedýnkama mám zábavu, i když ne všechno nakonec zveřejním na blogu. Spousta toho vykvasilo špatně a muselo se vylejt - několik pokusů o ryzlinkovou bedýnku jsem nedotáhl do konce a Sauvignony jsem nakonec taky nesestavil. Tentokrát to udělám opačně, zveřejním nehotovou Bedýnku zároveň s nabídkou podílet se na jejím vzniku. Nechci konkurovat Výměně manželek, ale jestli se to nepovede, bude to jako neúspěch v přímém přenosu :o)

Zatím jsem veletrhu V&D odolával, odrazovaly mě nepříznivé poznámky kamarádů i na webu. Volná vstupenka od kamaráda v úterý přebila všechny argumenty proti, tak jsem vyrazil. Na nějaké podrobné psaní to není, jen pár obrázků.

Koupeno v červnu 2009 v Hunawihru cestou do Burgundska, společně s Pavoukem. Chtěl jsem víno co nejdéle skladovat, abych zjistil, jak se bude vyvíjet, ale nedávná diskuse o tom, zda je přirozenější nechávat v rulandě šedé zbytkový cukr mě vyprovokovala k otevření.

Poprvé jsem psal o asparágusu loni v květnu tady, ale potkal jsem se s ním ve skutečnosti už před lety při dovolených v Chorvatsku a před dvěma roky taky doma. Chřestová pole s charakteristickými dlouhými hroby jsou k vidění na staré mělnické silnici (R9) kolem Neratovic.

Markuzziho galadegustace v Obecňáku byla už popáté, jako připomínka toho, jak dlouho už píšu Skleničkův blog, protože jsem zatím ve všech případech byl u toho, a pokaždé rád. Vybíral jsem si vína podle zkušeností z předchozích ročníků a málem jsem tak přišel o báječné překvapení z Marche.